Rovnováha mezi výkonem a bezpečností
Sólové lezení s lanem na prvním konci se s rostoucí obtížností lezení stále komplikuje. Přístup „redpointového sólování s lanem“ znamená, že se pokoušíte vylézt cestu volně, přičemž jednou rukou ovládáte vlastní jištění a současně provádíte obtížné kroky volného lezení. (To se liší od sólového lezení technikou, při kterém máte vždy obě ruce volné pro ovládání hlavního jistícího systému i případných záloh.)
Při výstupech na hranici možností (představte si 450m stěnu obtížnosti 5.13d) profesionální lezci někdy přijímají kompromisy, aby bylo obtížné volné lezení vůbec možné. My však chceme povzbudit lezce k tomu, aby systémy sólování na prvním konci lana zachovávaly co největší možnou redundanci.
Ano, odkazujeme na nedávný alpský výstup Siebeho Vanheese, při kterém byl jeho systém sólování na prvním konci lana silně optimalizován s ohledem na co nejjednodušší systém a minimalizaci všeho, co by mohlo překážet při obtížných lezeckých krocích. Pokud jste stejně jako my nadšenci do systémů sólování na prvním konci lana, pravděpodobně vás zaujal nedostatkem zálohy.
Používá jedinou kladku se zachytáváním postupu (Spoc) pro systém průběžné zásobní smyčky. Tato jednosměrná kladka nese většinu hmotnosti lana a vytváří malou, lehčí smyčku lana, která se automaticky podává skrz zařízení. Při pádu se očekává, že zakřivená dráha lana procházející hlavním jistícím zařízením (Edelrid Pinch, velmi podobným zařízení GriGri) vytvoří dostatečné tření k aktivaci vačky, která následně lano zachytí.
Jsou však známy situace, kdy zakřivení lana procházejícího zařízením při pádu umožní příliš plynulé podávání a zařízení se aktivuje pozdě (nebo vůbec). Pro ochranu před tímto způsobem selhání by bylo nutné mít na volném laně záložní uzly, které by se v zařízení zasekly.
V Siebeho systému však žádné záložní uzly nejsou. Existuje pouze malá naděje, že dráha lana přes Spoc aktivuje vačku prostřednictvím tření brzdného pramene. Kladky jsou ale navrženy tak, aby se lano podávalo s velmi malým třením, takže to není jistá sázka. Výsledkem je velmi čistý, vysoce výkonný systém. Zároveň však odstraňuje důležitou redundanci.
Chceme to říct jasně: Siebeho výstup nekritizujeme. Sólově vylézt 450 m obtížnosti 5.13d je neuvěřitelný výkon a sestavit systém sólování s lanem, který vám umožní lézt na této úrovni, vyžaduje obrovské množství zkušeností a úsudku.
Je však důležité rozlišovat mezi systémem optimalizovaným pro profesionálního lezce posouvajícího hranice možností a systémem, který bychom doporučili průměrnému lezci. U většiny lidí si myslíme, že stojí za to zabudovat do systému sólování na prvním konci lana co největší rozumně dosažitelnou redundanci.
Sólové lezení s lanem na prvním konci je už samo o sobě okrajovým použitím lezeckého vybavení. Ani dobře navržený systém nebude fungovat tak plynule jako jištění parťákem a existují způsoby selhání i nepříjemné situace, které u lidského jističe jednoduše nenastávají.
Může být správa zásobní smyčky zálohou?
Správa velikosti této zásobní smyčky je při lezení vzhůru klíčem k automatickému podávání zařízení. Jde o vrstvu vybavení oddělenou od hlavního jistícího zařízení, tak proč by toto vybavení nemohlo vytvořit zálohu?
Můj oblíbený způsob správy zásobní smyčky spočívá v tom, že si před začátkem lezení předem připravím na úvazek několik smyček lana. Smyčky jsou upevněné pomocí uzlů, které zároveň drží lano na místě a přidávají systému zálohu. Lodní smyčky se k upevnění lana hodí dobře a při lezení je lze rozvázat jednou rukou. Nevýhodou předem připravených smyček však je, že délku lezete s několika smyčkami lana visícími z úvazku (dobře je to vidět v tomto videu). Tím se zvyšuje riziko zamotání a hmotnost - pravděpodobně proto Siebe zvolil jedinou zásobní smyčku, kterou spravoval protahováním lana při lezení.
Existují možnosti průběžné správy zásobní smyčky, které vytvoří zálohu pro případ, že se hlavní zařízení neaktivuje. Za zmínku stojí dvě: Freebell a Fuse Jammer. Obě však mají závažné nevýhody z hlediska hmotnosti, ceny a odporu lana. Při pokusu lézt 5.13+ by tato zařízení lezení ztížila. Siebeho elegantnímu systému nic nevytýkám (ačkoli bych ho povzbudil, aby vyzkoušel předem připravené smyčky, jakkoli nežádoucí se tyto smyčky na úvazku mohou zdát!).
Více o těchto zařízeních se dočtete v dřívějším článku Deep Dive.
Kolik zálohy je dost?
Pete Whittaker učinil podobné kompromisy bez zálohy během svého sólového výstupu Freerider za jeden den v roce 2016. Od té doby se chápání redundance systému a bezpečnějších konfigurací v komunitě LRS nadále vyvíjí.
To neznamená, že nyní existuje jedno univerzálně správné nastavení LRS. Různé systémy mají různé kompromisy a různí lezci mají různé priority. Sólové lezení na prvním konci lana je stále použitím mimo určený účel
Místo předepisování jediné nejlepší možnosti bychom vám rádi zanechali několik otázek k zamyšlení.
- Kolik redundance jste ochotni přidat, než začne narušovat automatické podávání? To by mohlo být nebezpečné, pokud se váš systém během délky přestane podávat.
- Kdy činí záloha systém skutečně bezpečnějším a kdy pouze přidává další kus vybavení, o který je třeba se starat? (zamyslete se nad situací blízko země nebo nad policí)
- Jak robustní je vaše kombinace hlavního jistícího zařízení a lana? Nezapomeňte zohlednit použité lano a to, jak tento faktor ovlivňuje spolehlivost zachycení zařízením.
Naší preferencí je sestavit co nejbezpečnější systém, jaký dokážeme, smířit se s tím, že může přidat jeden stupeň k obtížnosti volného lezení, a uznat, že sólové lezení s lanem na prvním konci zůstává ze své podstaty zavazující a nese značné riziko.
